Fyzika novověká

Světlo – je viditelná část spektra elektromagnetického záření … Rychlost světla ve vakuu je definována jako fázová rychlost postupného elektromagnetického vlnění ve vakuu. ( Zdroj Wikipedie)…

Definice fyziky postavené na zásadách středověkého vnímání fyziky, jsou pro funkce "Novověké fyziky" zcela nepřijatelné. Není zřejmé, co se ve vakuu "elektromagneticky vlní" - když tam nic není??. Co to je ve středověké fyzice údajné vakuum?? nebo zcela neznámá a nedefinovatelná, neprokázaná síla?? Kde se bere síla bez energie?? V prostoru šíření světla v mezihvězdném prostoru podle názoru „středověké fyziky“ údajně není nic jiného než „vakuum“ (neboli naprosté nic). Pak tedy se údajně elektromagneticky vlní „naprosté nic“?? Z hlediska "Novověké fyziky" vakuum je skutečně naprosté nic. Neobsahuje žádný prostor, žádné vlnění, žádný čas žádné síly, žádnou energii, zkrátka neidentifikovatelné naprosté nic, Nelze pak "vakuum" nijak jinak identifikovat. Představa vakua jako nějaký prostor obsahující různá vlnění, čas, síly či energie, jsou typické pro "Středověkou fyziku". Pro "Novověkou fyziku" nepřijatelná - neumožňuje sestavit fyziku jako systém. Pokud fyzika, založená na středověké představě vědy, argumentuje s nějakými „důkazy“ založených na „spekulacích a „domněnkách“, mají nulovou hodnotu. Přívrženci středověkého vnímání fyziky by měli předložit alespoň jediný důkaz, nebo alespoň jedinou indicii platnosti. Tak to vyžaduje „vědecká slušnost“.

6.1. Jev „Světlo“ - je způsoben pouhým vlněním „Energie“ v prostoru. Energie se chová stejně jako kapalina či plyn. Je možno posuzovat chování světla v mezihvězdném prostoru vyplněným „Energií“, jako chování zvuku v prostoru vyplněném plynem či kapalinou. Jedná se o zcela jednotný jednoduchý fyzikální zákon, platný po celém Vesmíru a mezi všemi skupenstvími "hmoty". Jak v Energii, tak v plynu či kapalině. (Kdo chce se blíže seznámit s tímto jevem, může jej studovat v běžných současných fyzikálních učebnicích).

6.2. Vznik „jevu světla“ je jednoduchý. V cestě proudu Energie se nachází hmotné těleso (na příklad rozžhavené vlákno žárovky), které je rozkmitáno rovněž Energií. Procházející proud Energie se tímto rozkmitá, dál pak pokračuje ve stejném směru jako kmitající proud Energie. Pokud kmitající Energie narazí na „překážku“ ve formě hmoty pak jí svou frekvenci kmitů předá. Pokračuje pak jako proud energie již nekmitající (tak je možno zjednodušeně popsat princip vzniku a vjemu „světla“).

6.3. Jev „světlo“ vzniká stejným způsobem, jako vzniká „zvuk“. Bez výjimky(!!). Od zdroje vzniku se šíří stejně jako „zvuk“. Jak jinak??. Proč by výskyt a šíření světla měl mít jiné zákonitosti, než zvuk?? Není k tomu žádný důvod. Fyzika je velmi jednoduchý systém. Pouze rychlostí šíření. Rychlost šíření jevu světla c je dána obecným Einsteinovým zákonem teorie relativity ve tvaru:

c = (e/m)^-2.

Je zde ale naprosto zřejmé, že rychlost šíření světla je závislá na určitém poměru množství "Energie" a hmoty. Není a nemůže být žádnou stabilní hodnotou. Stejně, jako je závislá rychlost šíření zvuku v prostředí jeho pohybu, tak je tomu i v případě rychlosti šíření světla, v prostředích různé hustoty. Na příklad zvuk se šíří v prostředí vody cca třikrát rychleji než ve vzduchu. Pak ale totéž musí platit pro jev světla. Světlo se šíří jinou rychlostí v prostoru vyplněném Energií (mezihvězdný prostor), jinou ve vzduchu, jinou ve vodě, jinou ve skle, a podobně. Ale ani rychlost šíření světla mezihvězdným prostorem není stejná (to by ani nemohly vzniknout galaxie, víry Energie v prostoru a pod.) Pak nemůže být stejná ani v různých prostorách mezihvězdném prostoru.

6.4. Jak vyplývá ze vzorce „c = (e/m)^-2, světlo se nemůže pohybovat stejnou rychlostí prostředími různých hustot Energie, (plynu, kapaliny, skla, kovu, a pod.). Musí tedy na hranicích dvou skupenství zpomalit .Důsledkem toho je zhuštění Energie, která tak proniká tělesem vyplněném Energií s vyšší hustotou nižší rychlostí. (Při průchodu z prostředí "hustší hustoty" do prostředí "řidší hustoty" musí tak zrychlit).

6.5. Na hranici tělesa se vytváří neohraničené zhuštění Energie. Toto je možno pozorovat běžným způsobem. Nazývá se „lesk“. -Jak ho pozorujeme na „vyleštěných plochách“. Nic nevidíme na hrubé skále, která není vyleštěna. Tam tento jev nemůže vzniknout. K rovným plochám, kde můžeme „lesk“ nastat, můžeme připočítat i vodní hladinu, či fatu morganu.

6.6. Tento jev nám potom umožňuje pozorovat některé vlastnosti Energie. Takový nejjednodušší způsob pozorování (které může provádět kdokoli), se dá provádět pomocí skleněného hranolu. Podíváme-li se do hranolu, vidíme zrcadlové plošky, které světlo nepropouští. Pokud ale boky hranolu stiskneme prsty, odraz světla v místě stisku prstů zmizí. Po ukončení stisku jev opět nastane. Každý se může přesvědčit, že k promáčknutí skla hranolu nedošlo. Bylo promáčknuto něco, co sklo není. (Podle středověkého nazírání na fyziku - bylo promáčknuto vakuum.(??)

6.7. Okolnost zhušťování "Energie" kolem hmotných těles vytváří celou řadu jevů, které "Středověká fyzika" nedokáže vysvětlit. Jedním z takových jevů jsou "Newtonovy kroužky". Tyto je možno pozorovat zejména tímto pokusem: - Mezi dvě sklíčka vložíme kousek filmu. Okamžitě vidíme různobarevné kroužky, které se mění silou stisku obou sklíček. Z uvedeného pokusu je zřejmé chování zhuštěné energie mezi dvěma pasivními hmotnými tělesy. I když se nejedná o žádné přesné měření, je z charakteru chování "Newtonových kroužků" patrné zhušťování energie mezi dvěma hmotnými tělesy. Tento jev vzniká i ve "vzduchoprázdnu", takže toto nelze přičítat zhušťování vzduchu. Zde musíme vzít v úvahu, že uvedenou vrstvičku Energie neomezuje jen hmota druhého tělesa, ale je součtem  obou vrstviček navzájem se dotýkající. Výsledná vrstvička je tedy součtem vrstviček obou hmotných těles.   

Bližší vysvětlení poskytuje brožura „Základy reciproční fyziky“ vydané v roce 1997.