5. Jev gravitace
Wikipedie- gravitace: Gravitační interakce je univerzální silové působení mezi všemi formami hmoty a právě tím se odlišuje od všech ostatních interakcí. Hmotná tělesa zakřivují prostoročas,...atd.…
Uvedené definice Wikipedie jsou v rozporu s objektivními skutečnostmi,. Dosud nebyl předložen jediný důkaz, že by „Hmota“ obsahovala jakoukoli sílu či energii, která by mohla cokoli zakřivovat. Problém je v tom, že pokud je hmotné těleso (třeba proton) „obdařeno“ nějakou energií či silou, pak to musí být již při vzniku hmotného tělesa. To jest před mnoha miliardami let. Pak tedy bude takto „obdařeno“ do zániku tohoto tělesa. Tedy řadu dalších miliard let. A energie neubývá. Z hlediska systému „Fyziky novověké“, se tedy jedná buď o zázrak, nebo jakési perpetuum mobile. Odporuje 1:3:5: až 1:3:9: "Fyzika novověká". nesmí mezi fyzikální zákony začleňovat zázraky.
(Zdroj Wikipedie)... ??? - Jakpak?? „Obecná teorie relativity“ vykládaná neprokázanými spekulativními domněnkami o „vzájemném přitahování těles“ může „nejlépe popisovat jev gravitace“?? Co je „Časoprostor“ ve vakuu (vakuum je z hlediska středověké fyziky vůbec nic)?? Jak může „něco“ existovat v "ničem"?? Zázraky v Novověké fyzice nejsou přípustné. To ať si čtenář už sám logicky vyhodnotí.
Je nutno si uvědomit, že „důkazy“ prokázáním gravitace jako vzájemné přitlačování těles k sobě Energií mezihvězdného prostoru, je rozhodující. Novověká fyzika přijímá pouze takové důkazy, které nejsou v rozporu s fyzikálními a přírodními zákony. A tím Wikipedie nedisponuje.
5.1. Jev Gravitace je existence vztahu Energie mezi několika „hmotnými“ tělesy, vlivem zastínění působící síly „Energie“ z mezihvězdného prostoru. Tento vztah mezi tělesy a síly Energie, pak vede k jejich vzájemnému přibližování. Představa, že by „hmota“ obsahovala nějaké síly, nebylo nikdy prokázáno, ani indiciemi potvrzeno. Hmota se při jevu gravitace jeví jako zcela pasivní element. Jediný, kdo obsahuje jakýkoliv pohyb a sílu, je „Energie“, která svou silou působí v celém vesmírném tetraedrický a je nezávislá na existenci hmoty..
Pro představu:: Ryba plovoucí u dna Mariánského příkopu je vystavena obrovskému tlaku desíti kilometrů vodního sloupce, Ta ryba si to neuvědomuje. Je-li ale náhle umístěna mimo vodu, okamžitě exploduje.
Člověk žijící na zemi je vystaven obrovskému tlaku sloupci atmosférického tlaku. Přijímá jej jako přirozené prostředí. Kdyby byl člověk umístěn mimo atmosférický tlak, okamžitě exploduje.
Detekovatelná hmotná tělesa (na příklad proton) nalézá se v mezihvězdném prostoru díky tlaku „Energie“, která tlakem své gravitační sily je udržuje pohromadě. Jejich vztah k okolí se udržuje v rovnováze. Kdyby takové hmotné těleso se náhle ocitlo ve skutečném vakuu, přestává rovnovážný stav, - okamžitě exploduje. - Je to typické pro fyziku postavenou na středověkých představách o funkci fyziky a světa. Není to tak divné. Ještě za vlády Ludvíka IV byl prostor vyplněný plynem považován za vakuum. A středověký názor na svět nikam nepokročil.
5.2. Na základě 5.1. pak je možno i matematicky posuzovat vztahy mezi jednotlivými hmotnými tělesy. Na obr. 3. je znázorněna tato situace pro pochopení ve zjednodušené formě. Hmota je zde znázorněna jako „pro Energii neprostupné desky“. Okamžitě vidíme, že vzniká kužel Energie, která vytváří prostor nemající dostatečnou „proti-sílu“ k energii protilehlé.
Obr. 3
Nedopustíme se velké nepřesnosti,pokud pro přesnější znázornění stanovíme, že jev gravitace je závislý na velikosti plochy pro Energii zcela neprostupnou. Na plochách PA a PB , jejichž velikost je součtem všech ploch pevných těles reagujících s Energií obsažených v každém tělese, Na první pohled je možno odvodit, že síla jevu gravitace je přímo úměrná součinu plochy těles A a B, a nepřímo úměrná čtverci jejich vzdálenosti r. Kužel, který je znázorněn na obr 3 ohraničuje aktivní zónu jevu gravitace. Všechny paprsky, působící uvnitř kužele směrem k tělesu, nemají protipůsobící paprsky Energie. Ta neprochází opačnou, pro Energii nepropustnou deskou. Ostatní paprsky vně kužele aktivní zóny protipůsobící paprsky Energie mají. Jsou tedy v rovnováze sil.
Druhou proměnnou veličinou, patrnou z obr 3 Je vzdálenost obou plochých desek A a B. Je patrno, že čím je vzdálenost větší, tím je úhel α menší. Čím je úhel α větší tím větší je objem paprsků Energie jev gravitace zvyšující, tím je i menší počet paprsků Energie protipůsobící.
Shrnutím zjištěných skutečností, pak můžeme sestavit vzorec:
Fg = pe . PA . PB . r-2
Kde Pe je tlak Energie na jednotku plochy, který můžeme považovat do vzdálenosti 10-4 od povrchu protonu za konstantu, PA a PB jsou velikosti ploch těles A a B.
Gravitační vzorec, odvozený z hlediska Fyziky Novověké, je pak srovnatelný se vzorcem, který byl sestaven na základě poznatků Izaca Newtona a sestaven do vzorce gravitačního zákona:
Fg = k. M1 . M2 . r-2
Poznámka: Newton musel svůj vzorec odvozovat měřením a vážením. Ve fyzice Novověké lze tento vzorec odvodit pouhou logicko-matematickou cestou. Je totiž jednodušší a přesnější.
< 4. Jev hmotnost | 6. Jev světlo > |