Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. Stavba vesmíru a jeho funkce

Wikipedie: Vesmír, (či kosmos) je souhrnné označení veškeré hmoty, energie a časoprostoru který je obsahuje. Zahrnuje tedy hvězdy, planety, galaxie, mezigalaktický prostor, temnou hmotu a pod.

Jak již bylo uvedeno, „Novověká fyzika“, není postavená na základech středověkého vnímání světa, tak jak je postavena fyzika současná. Není zde tedy řešitelné, co obnáší polovina nekonečna, desetina věčnosti a pod. Zkoumání v prostoru Vesmíru je založeno na jiných matematických kritériích a zásadách. Laicky řečeno, není zde číselná osa vedoucí od nuly do nekonečna, jak to určuje matematika starořecká. Ale je posuzováno, „jak daleko je od určeného bodu do nuly“. Určitý bod nemůže být v nekonečnu, Nula také ne. Toto ale není lekce matematiky, tento článek se zabývá fyzikálními zákonitostmi. Definice Wikipedie je nedostatečná. Nikdo „temnou hmotu“ neviděl, výpočty vesmírné hmoty (jako důkaz její existence) nic takového nedokazují. Viz. dále.

2.1. Na Zemi i kdekoli v mezihvězdném prostoru se nalézá jedna jediná forma, které budeme říkat „Energie“. (S energií v pojetí středověké fyziky“ nemá mnoho společného.) Tato „Energie“ se nalézá v obrovském množství ve Vesmíru, - pro vnímání člověka nepředstavitelného tlaku v prostoru. Tato je tedy podstatou veškerenstva. Člověk jí může pozorovat nepřímo především prostřednictvím „hmoty“, kterou vnímá svými nedokonalými smysly, a jejími reakcemi s Energií. Tato „hmota“ je pouze jedním z mnoha skupenství Energie.

2.2. Ze vzorce „Einsteinovy teorie relativity“, je možno odvodit vznik energie z hmoty.

 

e = mc2.

 

Je patrno, jaký podíl má energie rozpadem hmoty. Autor mohl(??) znát důležitost odvozeného vzorce. Je známa možnost, podle vzorce Einsteinovy teorie relativity, převést hmotu na energii. (Provádí se tak zvaným „rozbitím protonu“. Proton se rozpadá na Energii, jejíž existence je detekovatelná i v laboratorních podmínkách.

 

2.3. Recipročním“ otočením vzorce Einsteinovy teorie relativity dostáváme vzorec:

 

m = e/c2

 

 Ukazuje nám vznik hmoty z energie. Tento tvar vzorce je pouze jiný tvar vzorce tzv. teorie relativity. Má podstatnou důležitost pro „Novověkou fyziku“, k definování vzniku „Hmoty“ z „Energie“. Dosud se nikomu nepodařilo z Energie „vyrobit“ hmotu. Průzkumem silových poměrů Energie v okolí hvězd, posouzením vztahů určených výše uvedeným vzorcem, snadno dovodíme, že není v lidských silách podobné silové prostředí uměle vytvořit. Něco takového je zatím pro nás nemožné. Nicméně, - „Hmota“ z Energie musela vzniknout. Nic jiného v prostoru není. Pak tedy musí být prostředí, kde je vznik „Hmoty“ z Energie uskutečnitelný. V době vzniku hmoty se lidstvo nenacházelo, nezbývá, než řešit tuto situaci prostřednictvím logiky, umožňující nám metody systémového inženýrství.

bez-nazvu.jpg

 

 

 

2.4. Vesmír je konečný (1.6.1) a má přesný tvar. Tetraedr. (Jeho tvar je již znázorněn na obalu „Základů Reciproční fyziky“ z roku 1997.) Jakýkoli jiný tvar by byl v rozporu s matematickými prostorovými (zde geometrickými) zákony. Má čtyři stěny, čtyři zdroje Energie, vyplňující celý tetraedr. Podrobněji funkce tetraedru je popsána v Základech Reciproční fyziky. (Tři zdroje by představovalo pouze plochu, pět zdrojů by zase celý „komplex“ rozdělil na dva tetraedry.

2.5.. Samozřejmě, - jednotlivé „zdroje“ (vrcholy tetraedru) neposílají Energii jen do „našeho“ tetraedru, ale také do tetraedrů okolních. Jak je patrno z obr.2

2.6. Proudy Energie ze všech čtyř zdrojů se navzájem ovlivňují, vzájemně při vzájemném střetu navzájem se srážejí, „ohýbají“ směrem ke středu tohoto tetraedru. Takže jednotlivé „proudy“ nezachovávají přímý směr.

2.jpg

Jednotlivé směry „Energie“ proudí do tetraedrického prostoru. Na obr. 2. je ve zjednodušené podobě (plošný prostor) znázorněn postup proudění energie do znázorněného trojúhelníku. V tetraedru je situace složitější. Je patrné, že na základě vektorových zákonitostí se jednotlivé směry po vzájemných střetech a ovlivňování vzájemně odchylují směrem ke středu tetraedrického tělesa našeho Vesmíru.

2.7. V místech střetů jednotlivých „paprsků“, vznikají víry „Energie“. Těch vírů v prostoru tetraedru vzniklo na tisíce, možno říci, že miliony. Je zřejmé a zcela pochopitelné, že v tetraedním prostoru musí vznikat, protože jednotlivé proudy „Energie“ nevznikají stejnou dobou, stejné velikosti stejného tvaru, ani při vzájemném ovlivňování nemají stejnou sílu.

2.8. V prostorách srážek jednotlivých proudů Energie vznikají tak zvané „Galaxie“, vytvořené „částečkami hmoty“, vytvořené vysokým tlakem Energie v místě srážky ve Vesmírném tetraedru. Tato „kondenzace (krystalizace) Energie“ (podle Einsteinovy teorie relativity) je podstatou vzniku „Hmoty“. Týká se to přirozeně nejen galaxií. Ale i menších vírů Energie. Tak vznikla i naše „sluneční soustava“. I jiná uskupení hmotných těles ve Vesmíru, jako např. Sluneční soustava. Jiné představy vzniku hmoty, jsou v rozporu s logikou, fyzikálními i matematickými zákonitostmi.

 

< 1. Úvodem 3. Vznik hmoty >