Fyzika novověká

Wikipedie: - Hmota , látka (nebo materie) je filozofický pojem, který označuje stálou, beztvarou a spíše netečnou stránky smyslové skutečnosti.

     Definice hmoty podle Wikipedie je pro Fyziku novověkou, skutečně jen filozofický pojem. Navíc nic neříkající o její skutečné povaze a vzniku.  

Jak je to vlastně s „hmotou“. Jak vznikla? Mávl Hospodin rukou a „hmota“ byla tu? Nebo ve Vesmíru vznikla přirozeným a logickým způsobem? A jak je to s vysvětlením fyziky postavenou na středověkých představách o stavbě světa? Jak to, že „hmotnost“ jádra atomu je menší než součet hmotností všech protonů a neutronů v jádře obsažených? Co to? Ve středověké fyzice nefunguje matematika? - Nebo: - Gravitace je způsobena tlakem zvenčí. Co tu gravitaci způsobuje? „Vakuum“, (neboli „naprosté nic“) ?? Které v mezihvězdném prostoru působí od nekonečna do nekonečna? Ví někdo, jak působí vakuum? Někdo již jeho (ne)existenci prokázal?

Wikipedie: - Hmotnost – je aditivní vlastnost hmoty (tedy vlastnost jednotlivých hmotných těles), která vyjadřuje míru setrvačných účinků, či míru gravitačních účinků hmoty. Ekvivalence setrvačných a gravitačních sil je postulován obecnou teorií relativity je s velikou přesností experimentálně ověřena. ( ??? )

Tato definice není pro Fyziku Novověkou přijatelná, viz odst. 1.3.5 až 1.3.9. Představuje nám hmotu jako objekt "vlastnící nějakou energii" (nebo "sílu") vytvářející různé jevy, jako gravitaci, magnetizmus a podobně. Předpokládá se jejich fungování "od nekonečna do nekonečna". Pak je nám tedy fyzikou (postavené na principech středověkého vnímání světa) představována jako "perpetum mobile". Pro "Fyziku novověkou" zcela nepřijatelné, přijetím této představy by nemohla být fyzika definována jako "systém". 

- Když Newton odvodil svůj gravitační zákon, fyzikové se ho ptali: „při jevu gravitace: -  Tělesa se vzájemně přitahují, či jsou k sobě tlačena“?? Newton odpověděl: - Domněnek nevymýšlím! A tak vzniká paradox: To, že by se tělesa při jevu gravitace vzájemně k sobě přitahovaly, nebylo nikdy pozorováno a prokázáno, není tedy definice Wikipedie vědecky odůvodněná. Ale ve školách jsou děti ve fyzice takto učeni. Naopak bylo prokázáno řadou důkazů, že při jevu gravitace jsou tělesa k sobě tlačena. Důkaz o tomto je možno dnes již kdykoli opakovat.

      3.1. Hmota je druhý stupeň hustoty Energie. Máme-li se zabývat stavbou Vesmíru a „Hmoty“, musíme si uvědomit co to je, jak je vlastně s jejich existencí. Jak vzniká, jaké je prostředí vzniku. V prostoru Vesmíru je totiž pouze jedna jediná substance, a to je „Energie“. Nic jiného v prostoru není. To, co je středověkou fyzikou nazýváno „hmota“, je v Novověké fyzice pouze druhé z mnoha skupenství Energie. „Hmota“, podle představ středověké fyziky, je považována dodnes za aktivní těleso bez důkazů. Na rozdíl od aktivní „Energie“ Fyziky novověké.  Ta považuje "hmotu"  za zcela pasivní těleso.

Poznámka: Jak je patrno z 2.3. vznik hmoty je definován „reciproční“ úpravou Einsteinova vzorce relativity. Považujeme-li je tento vzorec správný, pak je tajemství vzniku hmoty známo již více než čtvrt století. Je  popsáno v „Základech Reciproční fyziky“  vydané rokem  1997.Takže všichni vědečtí fyzikové znají podstatu vzniku "hmoty. Opomineme skutečnost, že se  dodnes dělá, že se to neví. Při tom je vznik hmoty jednoduše dán Einsteinovým vzorcem  "e = m^.c²". Tato úprava určuje pouze "čemu se rovná energie". Podle tohoto tvaru skutečně energie vzniká. Po úpravě Einsteinova vzorce na tvar  "m = e / c²" , pak vidíme vzorec vzniku hmoty z energie. V Novověké fyzice to tak musí být. Platí zde matematické i logické zákony. Jinak by byly v tomto druhu fyziky zcela ničemu, nedal by se pak sestavit  fyzikální systém.

3.2. Druh Fyziky, postavený svými základy na středověkých názorech, považuje bez jakéhokoli důkazu nebo indicie, mezihvězdný prostor za „vakuum“. Neboli „naprosté nic“.(??) (Novověká fyzika o mezihvězdném prostoru hovoří jako o "vzduchoprázdnu".. O to je zajímavější, jak jsou postaveny „domněnky“ vzniku hmoty, Vesmíru, a mezihvězdného prostoru. Velmi zajímavá je na příklad „spekulace“ o existenci „Velkého třesku“. Měl by nastat po soustředění „veškerenstva“ do jediného bodu. (Je zde porušen fyzikální zákon o neprostupnosti hmoty), Pak „Velkým třeskem“ vzniká Vesmír a hmota se všemi náležitostmi. Co ale ten „BOD“ drží pohromadě?? Propagátoři tuto spekulace nevysvětlují. Gravitace je totiž síla Energie přicházející zvenčí. Ta jediná může stlačit a držet vše v jediném bodě. Tato Energie pak nemůže být součástí tohoto bodu, nemůže se podílet na vzniku „Velkém třesku“. Je zde porušen zákon o zachování "energie", a řada dalších objektivních fyzikálních zákonů. Nelze tedy vyloučit pokus propagátorů o "zařazení zázraku mezi fyzikální zákony", což Novověká fyzika nepřipouští. 

3.3. Jednotlivé směry „proudů“ Energie ze svých zdrojů jsou druhými směry proudů navzájem odchylovány směrem ke středu tetraedrického tělesa, vznikají obrovské, nepravidelné víry Energie. Viz obr. 2. Energie se chová stejně jako „kapalina“, nebo „plyn“. Celý Vesmír a jeho funkce jsou velmi jednoduché. Víry v ovzduší (nebo  kapalině) jsou svojí podstatou totožné s víry "Energie" ve Vesmíru (Takové „víry“ můžeme pozorovat ve vodě za lodí, nebo za letícím letadlem.) Vzhledem k nedokonalému vnímání člověkem a jeho měřítku vzhledem k principu času nebo prostoru, jedná se ve Vesmíru pro člověka o víry obrovských rozměrů a síly. Jejich pozůstatky pak nalézáme po celém viditelném Vesmíru. Jsou to tisíce galaxií nejrůznějších velikostí a tvarů poloh, hvězd a jiných těles. Při srážkách jednotlivých proudů „Energie“ musí docházet také k obrovskému zhušťování Energie  (kterou je vyplněn celý Vesmír) v místě vzájemného ovlivňování. Pak může docházet k naplnění Einsteinova vzorce 2.3.

m = e/c². - hmota je závislá na velikosti a síle tlaku Energie, nutné(!!) k tomuto zhuštění.

Při dostatečném tlaku Energie podle Einsteinova vzorce, může být splněna podmínka pro vznik hmoty z Energie. Nic jiného ve Vesmíru není. Obrovským tlakem začne „z ENERGIE“ kondenzovat (krystalizovat) hmota. Těmito kondenzáty jsou na příklad protony. (Tady se Energie chová jako klasický plyn, nebo kapalina. Zřejmě vzniká něco, jako mlhovina. Podrobnosti jsou popsány v pojednáních o meteorologii. Je to v podstatě totožný proces s počasím. Ovšem kondenzáty není možno sledovat jako na Zemi, kde padají jako déšť či kroupy na zem.). Síly, které jsou "středověkou fyzikou" popisovány jako "gravitační", jsou jednotlivé základní prvky hmoty k sobě tlačeny, čímž vytváří složitější a složitější spojení jednotlivých nukleonů v jádra různých atomů, (neboli jádra vyšších prvků). Z nových prvků pak se tvoří větší hmotná tělesa, jako jsou hvězdy a řada menších hmotných těles pohybující se mezihvězdným prostorem. (Pohyb je dán v první řadě setrvačným pohybem vírů Energie v prostoru Vesmírného tetraedru. Víry vznikají (tak jako v ovzduší či ve vodě) zcela běžně, vzájemným působením směrů Energie. Toto vypozorujeme nejen na galaxiích. Rovněž v ovzduší i ve vodě. Těmito dílčími víry v prostoru Vesmíru vznikaly v galaxiích  jednotlivé hvězdy i s jejich planetami, a v mnohem menších vírech vznikají planetární systémy jednotlivých hvězd, i systémy měsíců kolem jednotlivých planet. Nic překvapivého podle Novověké fyziky na vzniku "hmoty" není. 

 3.3.1 Vzhledem k různým silovým a energetickým poměrům uvnitř jednotlivých atomů, uvnitř jednotlivých molekul a stavby hmotných těles, vznikají silové vazby, rozdílné oproti "volnému" prostoru  uvnitř "Vesmírného tetraedru". Toto je ve zjednodušené formě vysvětleno v brožuře "Základy reciproční fyziky" kapitola čtvrtá a zejména pátá.

3.4. Zbývá posoudit, jakého jsou galaxie i jiné hvězdné systémy stáří. Podle tvaru galaxií toto dosud nebylo zkoumáno. Ovšem jsou i dílčí poznatky. - Na Zemi jsou prvky, které se rozpadají. Je možné, aby za současných podmínek vznikly ve Vesmíru rozpadávající se prvky?? Nebo musí být prostředí vzniku takových prvků podstatně jiné??- Ve Vesmíru jsou vznikající mlhoviny, které se jeví, oproti svému okolí, mladé. Jeví se jako zárodky nových galaxií a pokračování vývoje tetraedrického Vesmíru? Na toto zatím nemáme relevantní odpověď. Přesto, kromě vzniku mladých mlhovin je možno pozorovat tvary a položení rovin jednotlivých disků galaxií. Podle nich je možno odvodit, ze které strany a kterým směrem působily jednotlivé směry „paprsků“ Energie, které se podílely na vzniku těchto vírů v mezihvězdném prostoru.

3.5. Vzhledem umístění galaxií v mezihvězdném prostoru kolem naší galaxie, je možno se domnívat, že se nalézáme někde v prostoru středu našeho "Vesmírného tetraedru". Proměřením ploch jednotlivých galaxií by pak bylo možno určit směry, ve kterých se nalézají jednotlivé zdroje Energie, neboli vrcholy Vesmírného tetraedru. Narazíme na jednu potíž. Ať se díváme do Vesmíru kterýmkoli směrem, vždy vidíme jen tmavé pozadí za hvězdami. Je to tím, že zakřivením směrů působení Energie, se vždy díváme do některého zdroje Energie.   

Dále jsou už pouhé jevy, vzniklé působením Energie na hmotu (hmotná tělesa), jak dále uvidíme.

o funkce